9. - 16. července 2006

Den první (neděle 9.7.)

První den proběhl ve znamení přesunů.

V 10 hodin byl sraz rokycanských na muzeu. Společná cesta ubíhala v pohodě a klidu.

V Hrotovicích na nás už čekal netrpělivý Žatečák. Po milé návštěvě u rodiny Palátů jsme se přesunuli ke Slávkově dílně, kde proběhlo přebalování tašek na kola. Jsme totiž bez doprovodného vozidla, což jsme zjistili dnes ráno. Najednou vidíme kolik věcí nepotřebujeme! Opouštíme auta a "nepotřebné" věci a vyrážíme za doprovodu pana Paláta s Reaktorem Radkem Říhou na první část cesty.

Jedeme zkratkou přes les do kempu v Rouchovanech.

Cestou se podíváme na zbytky historické vesnice, brodíme potok. Také jsme dolovali české granáty, ovšem jen někdo. Byli i tací, co vydolovali lesní mravence a nebylo to zrovna milé setkání!

Ještě fotka s jadernou elektrárnou a už dojíždíme do kempu. Je úžasný! Tady jsme měli zůstat celý týden! Je tu klid, koupání i příjemná hospůdka.

Den druhý (pondělí  10.7.)

Velký den začíná balením. Vyjíždíme v pohodě, úsměv na rtech - do první "Kaufiho nakloněné roviny". KOPCE!

Malá nehoda - po 100 m Žatec píchnul kolo.

Pak jedeme, míjíme krásnou krajinu a opouštíme monument v pozadí - Dukovany.

V poledne, za úžasného lijáku, přijíždíme do hospůdky ke Kudlajzovi poprvé. Je u nejstarší přehrady v Čechách - Jevišovice.

Ještě byla šance to zapíchnout. Ale po statečném Kaufiho mlžení ohledně další trasy jsme se vykoupali, najedli a vyrazili dál.

Dalších 35 km mi poněkud splynulo. Asi v půlce cesty Marcel opravoval kolo a honil kuličky z ložisek po silnici. Poslali jsme tedy čekající většinu napřed. Zbytek trasy jsme dojeli ve složení: načuřený makáč Ondra H., trpící Marcel H., zpívající Janka H. a spílající Petra H.

Po 55 km s plným nákladem nám v  kempu Bítov zbyly síly pouze na postavení stanů, koupel, večeři a spánek.

Den třetí (úterý 11.7.)

Stateční členové výpravy jeli ráno nahrad Bítov a do muzea veteránů na kole, odvážní (Radka + Danča K. + Ondra H.) pěšky a pohodlní (Petra + Janka H., Kuba Ž.) zůstali v kempu. A přiznejme si to, bylo nám dobře.

Kolem poledne se stateční a odvážní vrátili, zabalili jsme, oběd a odjezd!

První zastávku jsme neměli daleko. Byl to hrad Corštejn, který se nám náramně líbil. Byl z něj nádherný výhled do okolí a milá průvodkyně - Bílá paní. A jako třešínka na dortu - dobře zásobené občerstvení s ochotnou obsluhou. Co si přát víc?

Pak už jsme zase šlapali a šlapali. Ještě před cílem, kempem na Vranovské přehradě, jsme se rozdělili a jedna skupinka se ještě jela podívat na opevnění, kde pěkně zakufrovali.

Sešli jsme se až za turnikety. Nelžu. V tomto kempu byly turnikety, samoobsluhy, několik hospod a pláž rovnaná traktorem. Nádhera! Sem určitě pojedu na dovolenou!

Hospoda u Kudlajze mladšího se sice tvářila luxusněji, než v Jevišovicích, ale přivítání určitě nebylo tak srdečné, jako u bráchy.

David K. tento večer sám, bez pomoci postavil stan, protože si tentokrát musel zasloužit večeři. Jako by nestačilo, že prokázal statečnost tím, že v 16 letech jede na dovolenou s rodiči a mladší sestrou. Po jídle hlídal tábor a klidný spánek Janky a Danielky. Děkujeme.

Den  čtvrtý (středa  12.7.)

Po ranním balení a nákupu užitečných věcí (žvýkačky, bonbóny, nanuky a rohlíky) v úžasném supermarketu jsme se všichni sešli na rozpravě u pláže. Zjistili jsme, že tímto tempem celou trasu neobjedeme a bude třeba zkracovat. Tak jsme odstřihli místa, kam se mnozí vskutku moc těšili - vinné sklípky. Pak už jen koupačka a do sedel!

Jelo se nám krásně, slunce svítilo a cesta krásně ubíhala.

Obědvali jsme v krásné hospůdce - pozor změna - s muzeem veteránů! Pak už se schylovalo k bouřce a my hnali do kempu u Olbramkostela, aby nás nechytil po cestě plavák. Bez problémů jsme to zvládli i s postavením stanů přímo proti hospůdce a těsně u dětského hřiště. Večer dorazil Reaktor Radek Říha na motorce. A pak už jen pohoda, děti si hrály a ostatní relaxovali v příjemném prostředí.

Den  pátý (čtvrtek 13.7.)

Z tohoto klidného kempu se nám opravdu nechtělo. Děti -hřiště, ostatní - hospůdka…

Dnes se obracíme a jedeme zpátečním směrem, pod dohledem statného ošetřovatele Radka Reaktora na motorce. Byla to krásná jízda. Lesy, houby, pole, i rybník se zlatými rybkami. Ale žádné přání nám nesplnily, potvory. Pak už nás Reaktor opustil a my dojeli do Jevišovic na oběd, nákup a hurá ke Kudlajzovi. V kempu nad hospodou jsme postavili stany, což nebylo zrovna moudré. Večer jsme se rozdělili na dvě skupiny. Spící a bdící. (Ne)spící nadávali, bdící zpívali a smáli se. Ráno vypadali obě skupiny podobně mizerně...

Den šestý (pátek 14.7.)

Ráno nebylo zrovna veselé. Slunce hezky svítilo, ale jen pro některé. Byli tací, kteří nemohli rozlepit víčka. Asi v noci řádili! Byli to………!

Přes to jsme opět zabalili, nasnídali se a vyrazili na poslední úsek našeho cyklovandru.

Cestou necestou, polem nepolem jsme dojeli odpoledne zpět do Rouchovan. V kempu už čekal Radek Janeček s potápěčskou výbavou a na odpoledne bylo o zábavu postaráno. Odvážnější jedinci zkoumali za Radkovo asistence dno Rouchovanského koupaliště.

To už mám pouze z vyprávění a fotek, protože jsme se (Hoblíci) rozloučili a vyrazili do Hrotovic za Slávkem Palátem. Ostatní se za bouřky potápěli a zůstali v kempu do dalšího dne.

Petrovská